Pracovat v politice byl můj puberťácký sen

Předměty s humanitním zaměřením mě bavily už na gymplu. Jsem hodně cílevědomý člověk a politika mě lákala. Později hlavně ta komunální. Přijímačky na vysokou školu jsem dělala v Plzni, Praze a Ústí nad Labem. Nakonec jsem zvolila Ústí především z praktických důvodů – pocházím totiž z nedalekého Litvínova, kde jsem tehdy hrála florbal.

Studium mi dalo v první řadě skvělé přátele, s nimiž se vídám dodnes. Své bývalé spolužačce třeba vděčím za to, že pracuji na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Jinak to bylo zejména kritické myšlení, co jsme si během studia vypilovali. Přečetli jsme desítky různých textů a naučili se nahlížet na problémy z více úhlů, hodnotit je. Schopnost kriticky přemýšlet využívám v práci dnes a denně a také si všímám, že ne každý to dovede stejně jako my – absolventi humanitních oborů.

Pracuji jako finanční manažer. Mám na starosti několik projektů, které spravuji z finančního hlediska. Jednoduše řečeno hlídám, aby se projekty čerpaly podle pravidel.

Určitě. Jsem komunikativní člověk, což mi hodně pomáhá, když je potřeba zodpovídat časté dotazy příjemců dotací. Výzvy jsou složité a málokdo se v nich vyzná. Musím mít všechno načtené a pořád se vzdělávat – neustále totiž chodí metodické dopisy s novými postupy. Když už si myslím, že všemu rozumím, zase se něco změní. Každopádně se snažím být nápomocná a lidem čerpání dotačních výzev vysvětlit tak, aby to pochopili.

Při čtení projektů mi rozhodně pomáhá schopnost přemýšlet nad nimi kriticky. Pravidla musíme mít načtená a rozumět jim, abychom dokázali reagovat na různé otázky příjemců. Stává se totiž, že dotaz není pravidly kvůli jejich nejednoznačnosti snadno uchopitelný. A právě v těchto případech využívám kritické myšlení. Jsem také ráda za schopnost, kterou sdílí snad všichni absolventi vysokých škol – schopnost pamatovat si hodně věcí najednou.

Prakticky žádné v oboru. Asi šest let jsem dělala rozhodčí ve florbale a pak si přivydělávala na brigádách v administrativě. Skvělá zkušenost však pro mě byl pohovor na asistentku senátora. Pracovat na podobné pozici byl můj puberťácký sen. A také jeden z důvodů, proč jsem se po střední škole rozhodla studovat politologii. Jenže brzy jsem zjistila, že realita není tak růžová, jakou jsem ji si vysnila. Člověk pracuje sedm dní v týdnu, musí být neustále k ruce a že by měl alespoň odpovídající finanční ohodnocení, to se říct nedá. Není navíc šance získat podobné místo bez zkušeností. To všechno mě nakonec odradilo, takže mě ani nemrzelo, že si mě nevybrali.

O komunální politiku jsem se začala zajímat na střední škole. Kandidovala jsem dvakrát, v obou případech do zastupitelstva města Litvínov. Letos jsem byla zvolena do finančního výboru, ale z časových důvodů jsem musela po třech měsících rezignovat.