Nehroutím se z maličkostí. V televizi na to není čas

Já to tedy vůbec netušila. Na humanitních vědách je ale příjemné, že člověka spíše nasměrují. Svou cestu si může najít až později, když zjistí, co ho láká a baví. Čeština se mi zdála být oborem širokého zaměření s velkým potenciálem, který může být základem k mnoha povoláním.

Když jsem se hlásila na výšku, budoucnost jsem vůbec neřešila. Má volba byla spíše souhrou náhod. Původně jsem chtěla pryč z Ostravy, ale po přijímačkách na ostravskou Filozofickou fakultu jsem byla mile překvapená, a nakonec moc ráda, že jsem se tam dostala. Plánovala jsem, že po studiu zůstanu v nějaké literárně-vědní instituci nebo budu učit, ale brzy jsem zjistila, že učení není úplně pro mě. Lákala mě spíš žurnalistika, což jsem si uvědomila až během studia.

Čeština se zaměřením na žurnalistiku se otevírala až v době, kdy už jsem byla ve druhém ročníku. My se věnovali spíše literatuře. Patrně bych už tehdy dala přednost žurnalistice, ale určitě toho nelituji. Ve výsledku mě to velmi obohatilo. Myslím si, že studovat jen žurnalistiku je samoúčelné a příliš určující. Člověk sice zjistí, jak dělat práci žurnalisty, ale už nezíská další znalosti. Možná je lepší vystudovat třeba zemědělku a mít zájem o práci v médiích, protože pak se může redaktor zaměřit na konkrétní téma, podložit zprávy hlubší znalostí a přinést lidem přidanou hodnotu.

Myslím, že je potřeba obojí. Není to práce pro každého, člověk musí k médiím tíhnout. Neznám například moc mladých lidí, kteří by chtěli dělat novinařinu naplno. Je to náročná práce, jíž musíte obětovat mnoho času. V médiích se na běžnou pracovní dobu nehraje. Někdy vstávám ve čtyři ráno, jindy se vracím domů pozdě v noci. Práce v televizi mě rozhodně naučila pracovat se stresem a nehroutit se z každé maličkosti. Umím už pružně reagovat na nečekané události a počítat s vícero alternativami. Nic nemusí být takové, jak si to naplánuji. Naučila jsem se nepodléhat panice.

To mě na tom právě baví nejvíc. Témata, o kterých budeme točit reportáž, si vymýšlíme sami. Každý redaktor se obvykle věnuje několika oblastem – někoho zajímá zdravotnictví, jiného školství nebo politika. Já se zaměřuji například na životní prostředí na Ostravsku, veřejný prostor nebo architekturu. V novinách jsem začínala jako kulturní redaktor a do Protimluvu (ostravské revue pro kulturu – pozn. red.) psala recenze.

V televizi jsem navíc naučila pracovat s obrazem. Člověku to chvilku trvá, ale jakmile se to naučí, je to velmi kreativní a zábavné. Hraju si a vymýšlím, jak reportáž zpracuju. V novinách jsem pracovala především s textem. V televizi jsem rychle zjistila, že text musím maximálně zestručnit a vyjádřit ho obrazem na minutu a půl. Na mé práci mě ale baví hlavně to, že každý den potkávám nové zajímavé lidi.

ČT rozhodně nevnímám jako konečnou stanici. Opustit zpravodajství a zakotvit v pozici PR manažerky nebo tiskové mluvčí někde ve firmě mě ale zatím neláká. Když jsem před lety dostala nabídku pracovat v České televizi jako reportérka, byla jsem za tu šanci opravdu moc ráda. A jsem pořád.