Romana Vlková Potěšilová je vášnivá čtenářka. O knihách ráda diskutovala také se svými studenty – dnes už však na gymnáziu neučí. Přesedlala k profesi kreativní manažerky a organizuje festivaly, autorská čtení i jiné kulturní akce. „Mám štěstí. Celý život dělám, co mě baví,“ říká.
Autor: Nela Parmová
Filozofická fakulta OU
Učila jste na prestižním ostravském gymnáziu. V roce 2010 vás dokonce studenti nominovali na cenu Zlatý Ámos. Nechybí vám učitelská profese? A vaši žáci?
Učení mě ohromně bavilo. Na druhou stranu mě ale stálo obrovské množství energie. Za těch šest let jsem ze sebe vydala všechno. Bylo to skvělé období, ale už bych se do školství vrátit nechtěla. Nechala jsem tam duši. Někdo má na tuhle profesi energii celý život, já bohužel ne. Někdy mi ale hrozně chybí diskuze o literatuře, které jsme se studenty vedli. O knížkách už si nemám s kým povídat.
Literatura je vaše vášeň, není proto divu, že jste se ji rozhodla studovat. Máte však pro ni nějaké praktické využití?
Všichni absolventi humanitních oborů mají podle mého názoru obrovský předpoklad uplatnit se ve spoustě odvětví. Je to vynikající základ pro mnoho profesí a já jsem moc ráda, že mi rodiče mou volbu z praktických důvodů nevymlouvali. Netopím se v penězích, ale celý život dělám, co mě baví. Díky studiu jsem získala kulturní rozhled i schopnost pracovat s prameny, což se mi hodí, když si ve své současné práci potřebuju něco nového nastudovat. Literatura je ale moje největší láska, možná až závislost. Četbu i poměrně náročných děl si ordinuju pravidelně, abych neztratila kontakt s nejnovější literaturou ani schopnost přemýšlet.
Co vám tedy kromě četby přináší radost?
Vždy mě bavilo převádět znalosti do praxe, což učení umožňuje jen částečně. Chtěla jsem něco vytvořit, organizovat, a to se mi povedlo díky festivalu Polské dny, který jsme s kolegyněmi z ostravského gymnázia založily v roce 2008. Dnes už si festival žije svým životem beze mě, protože jsem se přestěhovala na druhý konec republiky. Byla to pro mě velká škola. Dnes pracuji na Statku Bernard v Sokolově, který se díky rozsáhlé rekonstrukci proměnil z bývalého JZD v nádhernou stavbu s dochovaným unikátním hrázděním. Stal se součástí Centra tradičních řemesel při Královském Poříčí, jehož hlavní funkcí je propagovat tradiční řemesla a podporovat kulturu, která tady v Sokolově není až tak rozvinutá jako ve velkých městech. Snažíme se lidem přiblížit život našich předků a udržet některá řemesla stále živá. Vedle toho pořádáme řadu dalších sezónních akcí, jako jsou vánoční řemeslné trhy, masopust nebo příjezd sv. Martina. Organizuju také nejrůznější koncerty, autorská čtení, besedy, divadelní představení a v létě open air akce na nádvoří. Moje práce je pestrá a točí se kolem kultury, což mě velmi baví a naplňuje.
Jste tedy něco jako produkční?
Ano, jsem i produkční. Je nás tady jen pár, takže jsem vedle toho také správkyně, projektová manažerka i markeťačka. V každé z těchto funkcí denně využívám kontaktů a dovedností, které jsem získala jako učitelka i organizátorka festivalu Polské dny. Umím připravit program pro školy, protože znám tamní prostředí, jejich potřeby i způsoby edukace. Umím s nimi komunikovat. A o komunikaci má práce je. Sami si také tvoříme programovou náplň. Mám poměrně velkou volnost v tom, koho sem pozveme i jaké akce připravíme. Brzy k nám třeba přijede psychiatr Cyril Höschl, na což se velmi těším.
O Romaně
Láska ke knihám provází Romanu Vlkovou Potěšilovou celý život. Po studiu českého jazyka a literatury na Filozofické fakultě OU našla uplatnění na základní škole i gymnáziu jako učitelka češtiny a dnes se knihám věnuje hlavně ve volném čase. Naplňovat ji totiž začalo pořádání kulturních akcí. Od festivalu Polské dny, který s kolegyněmi založila, se úspěšná manažerka a produkční v jedné osobě přesunula k propagaci lidových tradic v sokolovském Centru tradičních řemesel.
-
Pracovat v politice byl můj puberťácký sen
-
Zániky civilizací nás provází celými dějinami
-
Jazyky, cestování a diplomacie – Markéta Sirůčková
-
Zjistil jsem, že můžu něco změnit. Je to dobrý pocit
-
Nejsem druhý Indiana Jones, říká archeoložka
-
Společenské a humanitní vědy ve službách environmentu
-
V Africe zjistíte, že to jediné důležité je rodina
-
Do Ostravy jsem šel kvůli holkám
-
Na vysoké škole jsem poznala samu sebe
-
Nejraději mám setkání s realitou
-
Od studia k práci v Africe: Jakubova cesta z UHK do Maroka
-
Dějiny všedního dne: minulost z pohledu těch, kteří ji prožili
-
Současné umění je byznys
-
Učíme učitele učit
-
Pandemie nastavila školám zrcadlo
-
Doc. Martin Šandera: „Při každé pandemii se našli lidé, kteří dokázali zneužít lidského strachu“
-
Prosadit do vysílání africké téma je obrovský adrenalin
-
Spolužáci se divili, proč chci studovat polštinu. Dnes pro ně občas překládám
-
Rozhovor s Afričany? Kolegové šílí, já si ho užívám
-
Keltské sídliště, které nemá obdoby. Archeologové slaví unikátní nález v trase budoucí dálnice D35.
-
Jak dítě vychází se spolužáky? Unikátní výzkum může zlepšit školní prostředí
-
Němčina nebyla láska na první pohled
-
30 let humanitních věd ve svobodné společnosti
-
Archeologové objevili 7 000 let starou obchodní stanici