Jak dítě vychází se spolužáky? Unikátní výzkum může zlepšit školní prostředí

Pro žáky je tento inovativní způsob testování mnohem příjemnější než dotazníky, neboť pracuje převážně s obrazem a klade důraz na reflexi pocitů. Prostřednictvím počítačového softwaru mohou děti umisťovat předměty, učitele i spolužáky v trojrozměrném prostředí podle toho, jak moc jsou jim pocitově blízcí, či naopak vzdálení. Podle toho pak psychologové poznají, jak se žák ve škole skutečně cítí, a posuzují další psychologické proměnné.

„Výhodou této metody je to, že operuje s pocity, nikoli s verbálním hodnocením. Ztíží tak snahu těm, kteří by jinak v dotaznících neodpovídali pravdivě. Díky tomu můžeme zjistit, jaký předmět je žákem oblíbený, jak se cítí v kolektivu nebo jaká tam panuje atmosféra,“ vysvětluje doktor Kundrát, vedoucí výzkumného projektu. Podle něj se při předchozích testech často ukázalo, že stačila změna vyučujícího, aby se psychologická vzdálenost daného předmětu radikálně proměnila.

Díky softwaru mohou vědci odhalit skutečné obavy a pocity dětí spojené s výukou, kolektivem i vyučujícím. Na základě výsledků pak může vedení školy přistoupit k určitým změnám či opatřením, odstranit tak nežádoucí jevy a vytvořit ve škole příjemnou atmosféru. Cílem je zlepšit školní prostředí a zajistit, aby se žáci ve škole cítili dobře, což by se ve výsledku mělo pozitivně odrazit především na jejich prospěchu.

Výstupy testování mají sloužit pro hodnocení výuky i jako nástroj zpětné vazby pro hodnocení žáků, jejich vnímání školy a školního prostředí. Velké množství nasbíraných dat také umožní vytvořit statistickou analýzu, jejíž výsledkem bude jakási norma toho, jak se průměrný žák cítí a jak hodnotí výuku na druhém stupni základní školy. Učitelé tak budou mít možnost srovnání, zda je jejich výuka srovnatelná s průměrem, nebo se nějakým směrem vymyká. Testování umožní vysledovat, jak moc a kde konkrétně dochází k výkyvu, neboť software dokáže porovnávat velké množství proměnných, a to i v čase. Vědci budou pilotně testovat také zapojení tzv. evolučních algoritmů.

Výstupem projektu bude kromě softwaru také metodická příručka určující, jak nakládat s nasbíranými daty, kterých může být díky uživatelsky snadné aplikaci obrovské množství. Příručka má být pro školy návodem, jak data správně vyhodnotit, aby se pak dala co nejlépe aplikovat do praxe.

Postupu měření psychologické vzdálenosti už začali využívat někteří výzkumníci na žácích v Itálii, Dánsku i České republice. Další studie bude testovat tento postup také v Holandsku. Z předchozího výzkumného projektu vznikla ve spolupráci s vědci z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO pilotní verze softwaru. Nyní odborníci pracují na uživatelsky dokonalejší verzi.

Aplikačním garantem tohoto projektu je Národní ústav pro vzdělávání. Podílí se na něm čtyři akademičtí pracovníci z Katedry psychologie Filozofické fakulty OU a šest odborníků z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO.