Jedenadvacátý ze dvaatřiceti

Do Ostravy jsem šel kvůli holkám

rozhovor

6 min

Na jazyky do Ostravy se přihlásil víceméně z hecu. Angličtinu a španělštinu ale Radim Dvořák přece jen vystudoval – sympatické holky u přijímaček byly dostatečným důvodem. Nelituje. Znalost jazyků mu pomohla získat práci, o níž usilují mnozí. „Práce v Evropské unii je splněný sen,“ říká.


Autor: Nela Parmová

Filozofická fakulta OU

Získat práci ve strukturách Evropské unie je poměrně složitý proces. Co vám pomohlo projít náročným sítem výběrového řízení?

Nejméně dva roky jsem se připravoval. Na internetu byly už tehdy dostupné ukázky výběrových testů, které jsem dělal pořád dokola. Z Bruselu jsem si nechal poslat i nějaké knihy a nastudoval si abecedu evropského práva. Co do kvantity bych to přirovnal k závěrečným státnicím. Při pohovorech a ústním zkoušení je podle mého názoru hlavní výhodou určitá osobní integrita a schopnost domluvit se cizím jazykem. Obsah je přitom důležitější než forma. Dále pomůže působit klidně, sebevědomě a osvojit si základy nonverbální komunikace.

Měl jste o své budoucnosti v Evropské unii jasno už na začátku?

Když jsem se v roce 2003 po třech letech vrátil z Číny, kde jsem učil angličtinu, měl jsem několik možností. Jako vystudovaný jazykář jsem mohl odejít do soukromé sféry a překládat nebo učit jazyky. Dostal jsem třeba nabídku na pozici vysokoškolského odborného asistenta za šest tisíc korun měsíčně, což bylo i na tehdejší poměry opravdu málo. S díky jsem odmítl a zabýval se překlady pro různé překladatelské agentury. Později jsem i jednu založil, věnoval se soudním překladům a na právnické fakultě si dodělal právnické minimum. Pokud ale v České republice pracujete jako překladatel na „plný úvazek“, za nějakou dobu se dostanete na jakýsi pomyslný kariérní strop. Tehdy jsem zjistil, že absolutně nejlepší překladatelská agentura – i co se výdělku týče – je vlastně Evropská unie. Po čtyřech letech v Česku jsem nakonec odjel do Bruselu a strávil tam dvanáct let na různých pozicích, tedy nejen jako překladatel.

Vraťme se na začátek. Proč jste si zvolil studium angličtiny a španělštiny, přestože jste maturoval na gymnáziu zaměřeném na přírodní vědy?

Byl jsem sice v matematické třídě a účastnil se chemických olympiád, ale angličtinu a španělštinu jsem na gymplu studoval taky. Hlásil jsem se do Prahy na ekonomku a Chemicko-technologickou fakultu. Jazyky pro mě byly taková nouzovka. Tou dobou jsem zrovna procházel obdobím vzdoru vůči rodičům a chtěl jsem být od nich co nejdál, tak jsem jen tak z legrace zkusil přijímačky na jazyky do Ostravy. Bral jsem to jako úlet. Jenomže zatímco v Praze se přijímaček účastnili samí brýlatí kluci, v Ostravě byly hlavně sympatické, nezávisle působící slečny. Takže má volba byla ve výsledku velmi prozaická. A jelikož jsem byl v testech na španělštině první a na angličtině třetí, rozhodl jsem se nakonec pro Ostravu.

Šel byste dneska stejnou cestou?

Určitě. Já chtěl na té Chemicko-technologické fakultě studovat pivovarnictví nebo lihovarnictví, k čemuž jsem se vlastně tak trochu vrátil. Už šestým rokem vařím doma pivo, a nakonec k tomu nepotřebuju ani školu.

Čím vás práce v Evropské unii nejvíce naplňuje?

Baví mě variabilita, kterou EU umožňuje. Když pracujete na politickém oddělení, setkáváte se denně s představiteli různých států, s prezidenty, předsedy vlády, ministry, nejvyššími úředníky i s kolegy z dalších struktur EU. Má práce znamená také setkávání s novináři – vedle dalších kolegů jsem v zásadě něco jako mluvčí nebo styčný důstojník Evropské komise v dané zemi. Zpracovávám diplomatické depeše a analýzy o dění v zemi, přijímám návštěvy nejvyšších unijních představitelů, setkávám se s komisaři, kterým zajišťujeme servis. Je to opravdu pestré, každý den dělám něco jiného. Na druhou stranu je to práce časově velmi náročná. Zpracovávám obrovské počty emailů, denně mívám mnoho meetingů a občas musím poskytnout rozhovor televizi a při něm velmi citlivě zvažovat, co můžu říct a co ne, neboť vyjádření Evropské komise mají zásadní vnitrostátní politický dosah.

Pro mnohé je tohle práce snů.

Ano, pro mě i řadu kolegů také. Člověk si může vybrat, kde konkrétně chce ve strukturách EU pracovat, čím se chce zabývat. Zaměstnanci dostávají velmi kvalitní školení v oblasti ekonomiky, práva i jazyků, mohou kariérně růst, měnit pozice a často i pracovat z domu. Ohodnocení je navíc motivující.

Jak by podle vás měla vypadat výuka studentů v 21. století, aby byli co nejlépe připraveni na praxi?

Mám takovou příhodu, kterou často opakuji, když přijde řeč na tohle téma. Jednou jsme s partou kamarádů, do níž patří i jeden česky mluvící Angličan, narazili na téma bachor, čepec, kniha a sléz. Snad každý Čech ví, o čem mluvím. Náš anglický kamarád nám ovšem vůbec nerozuměl. Netušil, o čem se bavíme. Když jsme mu vysvětlili, že jsou to čtyři žaludky krávy, absolutně nechápal, k čemu nám ta znalost je. Byl v šoku, že tohle ví každý žák české základní školy. Ptal se, na co to vlastně potřebujeme? Tak jsem se zamyslel, zda jsem tuto informaci někdy využil, a došel jsem k závěru, že ne. Je to s nadsázkou řečeno příklad znalosti, která zaměstnává mozkové závity namísto mnohem využitelnějších faktů či dovedností. Podle mě je hlavním úkolem nejen vysokých škol naučit kriticky myslet.

V důsledku ale ani vysoká škola nestačí. Je to dobrý odrazový můstek, kde by se měl člověk naučit především kritickému myšlení, zbytek však člověka naučí až praxe. Časem by měl zvládat efektivně a úsporně prezentovat své názory, tříbit své myšlení v polemických debatách, odhalovat a srozumitelně definovat hlavní problémy témata umět je sebevědomě přednést. Univerzita a znalost jazyků je však určitě základ.

O Radimovi

Radim Dvořák vystudoval angličtinu a španělštinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V roce 2000 vycestoval do Číny, kde tři roky učil angličtinu na všech stupních státních škol. Po návratu domů založil překladatelskou agenturu a věnoval se především technickým a právním překladům z několika jazyků. Po čase ovšem podnikání opustil a začal pracovat ve strukturách Evropské unie. Po dvanácti letech strávených v Bruselu se s ženou a třemi dětmi usadil v Bratislavě, kde pracuje na vysoké pozici v Zastoupení Evropské komise na Slovensku. Kromě rodné češtiny a vystudované angličtiny a španělštiny se domluví také francouzsky, portugalsky a čínsky.

Jaké další pozice na absolventy čekají?

Uplatnění

Používáte zastaralý prohlížeč.
Načtěte si web například pomocí Google Chrome.