Dějiny všedního dne: minulost z pohledu těch, kteří ji prožili

S kolegy trochu nadneseně říkáme, že je to místo, kde se snažíme nahlížet na dějiny očima těch, kteří je skutečně prožili. Prakticky jde o nové vědecko-výzkumné centrum, které jsme založili na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové.

Personálně v současnosti propojuje Historický ústav a Katedru pomocných věd historických a archivnictví. Do budoucna bychom ale byli rádi, kdyby se do jeho činnosti zapojili také pracovníci dalších součástí univerzity – například sociologové, filozofové nebo politologové a také veřejnost.

Impulzy byly dva. První souvisí s vývojem historické vědy. Vnímáme, že v posledních deseti až dvaceti letech dochází k výraznému rozvoji oblasti, kterou bych nazval reflexivní historií. Patří sem práce s narativními dokumenty a zpracovávání dějin takzvaně zdola.

Druhým impulzem byl vznik projektu Akademie věd s názvem Databáze dějin všedního dne. Ten nám v Centru slouží jako pramenná základna a odrazový můstek pro další práci.

Částečně to je pravda, je to i o té polévce. Nezkoumáme ale samotné recepty, to by spadalo spíše do dějin kulinářství. Pro nás je podstatnější, kdo polévku vařil, kde získal suroviny, co pro něj příprava jídla znamenala a pro koho vařil.

Dostáváme se tak k otázkám hladu, chudoby, genderu, postavení člověka v rodině nebo obecně ve společnosti.

Politické dějiny zkoumají mechanismy rozhodování a osoby, které rozhodují. Dějiny všedního dne se naopak zaměřují na skupiny lidí, na něž tato rozhodnutí dopadají, a na to, jak je prožívají a reflektují.

Uvedu krátký příklad. Jedna naše kolegyně napsala knihu vzpomínek na druhou světovou válku a na to, jak děti prožívaly období protektorátu. Jeden z hodnotitelů upozornil, že si pamětnice v pasáži o příchodu sovětské armády v roce 1945 špatně vybavila směr, ze kterého vojáci přišli.

To ale nic nemění na tom, co si z této události odnesla, například trauma, strach z vojáků nebo negativní vztah k mužům. Zda vojáci přišli ze severu, nebo ze západu, může být zásadní informací pro vojenského či politického historika. Pro nás je podstatná především zkušenost daného člověka.

Je to trochu složitější. Centrum se sice zabývá dějinami všedního dne, ale nepracujeme pouze s jejich klasickým pojetím. Jedna z kolegyň používá označení „prožité dějiny“. Jde o širší tematické pole, do něhož patří klasické dějiny všedního dne, orální historie a obecně přístupy zkoumající reflexivní povahu historie.

Patří sem také v současnosti rozvíjený směr označovaný jako life writing, který se do češtiny překládá poměrně obtížně a blíží se biografickým studiím.

Využíváme také přístupy spojené s digitálními historickými vědami. Způsob zpracování dokumentů, se kterými pracujeme, náleží do oblasti komputačních technik. Může jít například o OCR, tematické modelování a další formy analýzy.

Běžná návštěva archivu pro nás končí ve chvíli, kdy si archiválie zdigitalizujeme. Potom už do archivu chodit nemusíme a pracujeme především s digitálními kopiemi.

Na začátku jsme si stanovili tři roviny cílů: krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé.

Mezi krátkodobé cíle patří publicita a prezentace centra. Potřebujeme o sobě dát vědět a navázat první odborné kontakty. Chceme také rozvíjet grantovou politiku, s níž souvisí personální rozšiřování centra. V současnosti Centrum tvoří čtyři kolegové, ale s každým dalším projektem by se měl počet akademiků a dalších pracovníků zvyšovat.

Ve střednědobém horizontu bychom rádi založili publikační platformu. S nakladatelstvím Pavel Mervart máme předběžně domluvenou ediční řadu s pracovním názvem Prožité dějiny. Budeme také rádi, když se do projektu zapojí studenti a další kolegové.

Dlouhodobě bychom chtěli, aby se Centrum stalo platformou, na níž se budou setkávat akademici, studující i veřejnost. Tematicky by měla pokrývat široké spektrum přístupů od life writingu až po občanskou vědu, tedy citizen science.

Dějiny všedního dne nechápu jako revoluci nebo manifest namířený proti „velkým“ či politickým dějinám. Vnímám je jako jejich doplněk.

Zatímco velké dějiny zkoumají, co se stalo, my se zabýváme tím, jak se s těmito událostmi lidé vyrovnávali a jakým způsobem tehdejší realitu vnímali.

Určitě. V nejbližších týdnech a měsících chceme pro studující připravit konkrétní nabídky stáží, pomocných pracovních míst nebo zapojení do projektů.

Přáli bychom si, aby studující využili metodologické možnosti, které Centrum nabízí, a získali nové impulzy pro zpracovávání dokumentů. Může jít například o komputační techniky nebo schopnost zpracovávat větší množství dat pomocí umělé inteligence.

Důležitá je také popularizační a komunikační činnost směrem k veřejnosti. Chceme, aby studující psali texty, zpracovávali materiály a dokázali je představit způsobem, který bude atraktivní pro čtenářky a čtenáře.

Jsme, respektive chceme být, otevřenou platformou, nikoli uzavřeným klubem. Centrum by se mělo stát prostorem nejen pro pracovníky Univerzity Hradec Králové, ale také pro odborníky z jiných pracovišť, jejichž metodické a výzkumné zaměření se alespoň částečně dotýká toho, jak chápeme dějiny všedního dne.

Děkujeme za rozhovor a přejeme členkám a členům Centra dějin všedního dne mnoho úspěchů v další vědecké činnosti. Budeme se těšit na nové projekty, publikace i příležitosti, které Centrum přinese nejen pro studující, ale i pro veřejnost.

Text je vytvořen pro potřeby projektu: Budoucnost vzdělávání: Strategické řízení a rozvoj priorit Univerzity Hradec Králové, registrační číslo CZ.02.02.XX/00/23_022/0009008