Moderní knihovníci spojují, umožňují a mění svět

Jsme velká informační databanka a bezvadná. Na fungování parlamentní knihovny nemá vliv střídání politických garnitur. Musíme kontinuálně, profesionálně a nestranně poskytovat své služby, to je základ. V parlamentní knihovně musí člověk najít informace zprava i zleva. Ať se nám něčí názory mohou zamlouvat méně či více, do politického světa prostě patří. Máme tu výhodu, že informace zprostředkováváme, neinterpretujeme je. Součást mé práce je mít přehled o tom, jaké vycházejí nové knižní tituly. Zároveň je to velmi skličující, protože člověk ví, že v životě nemůže přečíst všechno, co by ho zajímalo , i když to má pod střechou v práci.

Po pěti letech příprav jsme završili cestu ke svému vlastnímu depozitáři s profesionálním zázemím. Začalo se stavět dohromady s Nejvyšším kontrolním úřadem, a to v Holešovicích, což je geniální. Energie v Holešovicích je dokonalá, my to teď doplníme naší knihovnou a archivem. Bude to tak, že ve sněmovně zůstanou základní služby směrem k poslancům a senátorům.

Aby i ty starší publikace byly využitelné, musejí být přístupné. V našem případě se jedná o velkou sbírku periodik nejen českého původu z 19. a začátku 20. století. A to jsou právě ty věci, které se musejí odkyselit, zrestaurovat, “vyžehlit”, narovnat, převázat, třeba pozlatit. A my hovoříme o kilometrech. V Holešovicích bude restaurátorská dílna, digitalizační dílna, takže i archiválie půjdou na web. Je to ideální příležitost pro uplatnění digitalizátorů. Už jsme přijali dokonce jednoho absolventa FF UHK studijního programu Prezentace a ochrana kulturního dědictví.

Super profesní věc je ta, že se člověk může podílet na mimořádném kroku v oblasti infrastruktury. O tom, aby měli takhle účelovou budovu, se našim pracovníkům nesnilo několik předchozích dekád.  Budova by měla být dostavěna v roce 2022, o rok později bychom měli být nastěhovaní. A už se těším, že na toto téma udělám mezinárodní seminář v naší mezinárodní asociaci knihovníků IFLA.

Parlamentní knihovna je členem knihovnické organizace IFLA. Sdružuje 1500 institucí ze 150 zemí a musím říct, že takové setkání s ugandskými knihovníky, kteří mají zároveň za úkol učit lidi číst nebo jim pomáhat ve volbách, to je úplně super. IFLA je nesmírně aktivní. Neustále rozesílá newslettery pod hesly hlasuj, zapoj se, pomoz změnit etický kodex, globální oteplování vyřeší knihovny, buď leaderem ve své komunitě a podobně. Zní to možná směšně, ale knihovny jsou dneska v první řadě komunitními centry, až potom prostorem, kde si můžeš v klidu číst.

Člověk by si mohl říct knihovna, archiv, to je nuda. Omyl. My jsme tvůrčí knihovna a archiv, na nás rozhodně nesedá prach. Profil služeb se mění, dnes je to dynamičtější, digitální. Dnes to není, jako když Oldřich Nový ve filmu Světáci říká: “pšššt, tady se studuje”. Letos měl být kongres IFLA pod heslem, které zní jako reklama na nějakou elektrofakultu – Inspire, engage, enable, connect, tedy Inspiruj, zapoj, umožni, spoj. Na první pohled by si člověk mohl říct, jak to souvisí s knihovnou. Pochopí to ovšem, když takového moderního knihovníka potká.

Vyšla mi knížka s mým, můžu říct, dlouhodobým mentorem, archivářem, historikem, muzejníkem, numismatikem Jaroslavem Šůlou. Je pro mě obrovskou radostí, že jsme to zvládli a že publikace vyšla pod patronátem FF UHK. Jsou to vlastně dějiny Dobrušky den po dni na pozadí velkého světa při tajfunu třicetileté války.

Učím v zimním semestru české studenty, v letním zahraniční. Všechno má něco do sebe. V zimním semestru je to ryze odborná výuka v češtině, raný novověk. Zahraniční studenty učím kulturní dějiny 19. a 20. století. A musím říct, že v roce 2019 to pro mě byl snad nejsilnější pedagogický zážitek. Dodnes si pamatuji, jak jsem přišel do učebny, kde seděl hoch Diego Alfredo. Po mém úvodu si vzal slovo a řekl: “přijíždím z Argentiny do země, která zrodila Antonína Dvořáka”. Latinskoameričtí studenti jsou vášniví, žízniví po poznání a dávají to znát. Chodíme spolu do České filharmonie a máme tak silné zážitky, že jsme dosud v kontaktu.

Nabídku z Prahy jsem přijal proto, že jsem si říkal, že by nebylo šťastné, aby člověk dlouhá léta, ba možná dokonce celý profesní život, zůstával v jednom prostředí. Sami říkáme studentům, jeďte na Erasmus, byť jsou tu krátce. Je potřeba se poměřit s tím, jak to chodí jinde.  A navíc jsem si říkal, že vrátit se mohu jedině obohacen. Možná se šrámy, nebo s ostruhami, ale jedině obohacen. Takže jsem odcházel s tím, že historie nenechám. A zároveň, že budu dělat něco, co mě bude bavit. A zábava, to rozhodně je.