Učíme učitele učit

V praktických kurzech se studenti dozvídají o proměně médií, učí se pracovat s informacemi i prameny a ty poté vyhodnocovat. Zabývají se také otázkou kritického myšlení ve vztahu k interpretaci dějin. Cílem projektu Katedry filozofie je vytvořit metodiku pro učitele dějepisu, která jim pomůže učit žáky kritickému myšlení a mediální gramotnosti. Ti by pak měli dokázat objektivně vykládat minulost i současnost, smysluplně pracovat s prameny, argumentovat a odolávat manipulacím.

„Nejen v historii se dnes často setkáváme s tím, že se na jednu událost či osobnost objevují různé, mnohdy zcela protichůdné interpretace. V projektu se chceme zaměřit na to, jaký je diskurz, jak vypadá debata historiků na konkrétní téma a jakou používají argumentaci. Tážeme se, proč je jedna vize minulosti považována za exaktnější, přesnější či správnější, ať už stanovíme kritéria jakkoliv. Neřeším tedy minulost jako takovou, ale naše historické přístupy k ní. Snažíme se ukázat různé metody k získávání poznatků a práci s prameny, najít nástroje a mechanismy, jak posuzovat to, co považujeme za fakta. Nelze totiž popřít, že naše pojetí minulosti ovlivňuje naše hodnoty, nazírání na svět a do značné míry i politické názory, s nimiž zpětně přistupujeme k historickým datům. Domnívám se, že filozofie historiografie by mohla osvětlit nejen některá sporná místa v minulosti, ale i to, k čemu historické poznatky můžeme v praktickém životě použít,“ vysvětluje filozof David Černín.

Do projektu jsou kromě filozofů zapojeni také didaktici, pedagogové a středoškolští učitelé – praktici. Během tří let by měla vzniknout metodická publikace a další výukové materiály včetně ukázkových hodin a testů. V plánu je také kurz celoživotního vzdělávání zaměřený na kritické myšlení a mediální gramotnost,do něhož se budou moci přihlásit zájemci z řad široké veřejnosti. Projekt tak poměrně dobře zapadá do nového konceptu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, neboť metodika by mohla učitelům pomoci najít cestu k výuce nestavící jen na encyklopedických znalostech, faktografii a datech.

„Encyklopedický způsob výuky se zdaleka nemusí vyčerpat pouhým „biflováním“ faktů o minulosti. Studentům i učitelům chceme předat určité dovednosti, které využijí při práci s prameny, a ukázat praktická cvičení a příklady, které reflektují naši zkušenost a lze je porovnat s konkrétními tématy dneška. Například dějiny vědy se dnes učí pouze faktograficky, přitom na příkladu sporu Galilea s církví lze ukázat zlom v novověkém myšlení, analyzovat jejich argumentaci a dialog. Je třeba poukázat také na to, že církev nepoužívala jen dogmatické argumenty a Galileo nedokázal vše jednoznačně zdůvodnit a doložit důkazy. Formou praktického cvičení by si studenti procvičili nejen argumentaci, ale zapojili by také znalosti z fyziky či astronomie. Okamžitě by například pochopili, že slapové jevy a rotace země spolu nesouvisí. A takových příkladů je spousta,“ přibližuje svou představu o výuce v 21. století doktor Černín.