Na vysoké škole jsem poznala samu sebe

Nespokojenost. Na bakalářskou politologii jsem se přihlásila, protože jsem nechtěla jen sedět u piva a kritizovat. Chtěla jsem něco změnit. Za to rozhodnutí jsem ráda. Ačkoli se ze mě nestal politik, získala jsem všeobecný přehled, který člověk jen tak někde neposbírá. K práci tiskové mluvčí mě pak kromě humanitně zaměřeného studia přivedl můj celoživotní koníček – moderování. Komunikace mě bavila už v pubertě. Prováděla jsem po památkách a lidem vyprávěla všechny ty příběhy. Brzy na to jsem začala moderovat, což dělám už více než deset let. Po dvouleté zkušenosti v rádiu mi pak město nabídlo práci tiskové mluvčí.

Pořád však studuji, dodělávám si magisterský titul v oboru politologie – africká studia. Afrika mě fascinuje, je to úplně jiný svět plný extrémů a extravagance. Navíc jsem ráda, že jsem zůstala na škole. Všechno mi tady vyhovuje – od pedagogů po studijní oddělení.

Má první vzpomínka se váže už k přijímacím zkouškám. Byla jsem z nich patřičně vyděšená. Věděla jsem, kolik lidí ten rok berou a říkala si, že v žádném případě nemůžou vzít zrovna mě. Pamatuju si na tu radost, když to vyšlo. Škola, kterou jsem si vybrala, si mě vybrala taky!

Měla jsem trochu obavy, že bude život na vysoké škole přehnaně formální. Brzy jsem ale zjistila, že vztahy na filozofické fakultě jsou skoro až rodinné. Nebyli jsme jen čísly v systému, byli jsme osobnostmi. Panovala tam velmi otevřená a svobodná atmosféra. Ostuda nebyla něčemu nerozumět, ale nezeptat se. Člověk se také naučil mít a hájit vlastní názor, protože jej za něj nikdo neodsuzoval.

Určitě. Jsem také velmi ráda za jazykovou přípravu, kterou mi studium humanitního oboru poskytlo. Pokud by na radnici přijela zahraniční delegace, bez problému bych se domluvila. Díky studiu politologie se navíc dovedu obstojně orientovat v otázkách chodu státní správy, což využívám každý den. Setkávám se také často s úřadujícími politiky, takže nabyté znalosti určitě nepřicházejí vniveč.

Učila jsem se anglicky, arabsky, francouzsky, španělsky a portugalsky. Jakmile však člověk jazyk denně nepoužívá, začne zapomínat. Arabsky dnes zvládám napsat slovo táta a velryba, což je mi v běžném životě asi k ničemu. Francouzsky a španělsky si zvládnu objednat kávu a něco k jídlu, takže bych alespoň nezůstala o hladu a žízni.

Rozhodně jsem se zlepšila v mezilidské komunikaci. Zároveň už se nebojím říct vlastní názor a obhájit svá tvrzení relevantními informacemi. Získala jsem také jistou odolnost, protože zkouškové – ač někdy nebyl důvod se nervovat – prostě stresující je. Setkala jsem se s předměty, u kterých bylo potřeba vynaložit hodně úsilí. To se nám ale vrátilo – u státnic, v práci i běžném životě. Především jsem ale díky studiu poznala samu sebe. Utvářeli mě mí kamarádi, kolegové, učitelé a vlastně všichni, které jsem na fakultě potkala.

Jako mluvčí města Hradec Králové se starám především o komunikaci s novináři. Každý den se tak setkávám s novými lidmi a každý den řeším něco jiného. A to mě na tom baví nejvíc. Ta různorodost, a zároveň stálost, kterou mi má práce nabízí. Jsem moc spokojená a začínám zjišťovat, že tohle je pro mě skutečně to pravé.

Ano, tohle byl cíl, kterého jsem chtěla dosáhnout. Tohle byla budoucnost, na kterou jsem se těšila. Není to však pro mě stopka. Chci se dál zlepšovat a vzdělávat, a to nejen v komunikaci. Momentálně bych ráda především dokončila navazující magisterské studium.